NP Podýjí
Kaňonovitému údolí řeky Dyje se na české straně hranic dostaloochrany v roce 1978, kdy zde byla vyhlášena chráněná krajinná oblast. Část oblasti, která ležela v hraničním pásmu, nebyla před revolucí v roce 1989 veřejnosti přístupná. V roce 2000 bylo celé území mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí překlasifikováno do kategorie národní park. Za přispění Rakouska byl vytvořen bilaterální národní park Podyjí/Thayatal, rozkládající se přibližně na ploše 76,3 km2. Jedná se o mimořádně hodnotné území jak z botanického, tak i ze zoologického hlediska.
Botanická jedinečnost místních lokalit je zapříčiněna rozdílnou expozicí svahů a značnou výškovou členitostí území. Díky tomu se zde střetávají teplomilné druhy rostlin s chladnomilnými a stínomilnými. Převážná část území národního parku je pokryta světlými listnatými lesy, především doubravami a dubohabřinami Na několika místech je přirozená vegetace nahrazena kulturními porosty borovice, modřínu či akátu.
V oblasti Braitavy se setkáváme s původními podhorskými bučinami s jedlí a tisem. Přibližně na 9 % rozlohy národního parku se nacházejí louky, pastviny a orná půda. Cenné nelesní biotopy, vzniklé díky lidské činnosti, představují plochy vřesovišť (např. Kraví hora, Havranické vřesoviště), na nichž je možné pozorovat kriticky ohrožený druh hmyzu, kudlanku nábožnou. Vedle vřesu obecného zde dominuje také kručinka chlupatá. V teplejší jihovýchodní části parku roste například kalina tušalaj, lýkovec vonný či růže bedrníkolistá. Na skalních svazích na bazickém podloží je možné najít i třemdavu bílou. Ze vzácnějších druhů dřevin je pro Podyjí typická višeň mahalebka, dřín obecný, skalník celokrajný a jalovec obecný. Klokoč zpeřený či javor klen jsou charakteristickými dřevinami inverzních poloh.
Náhledy fotografií ze složky NP Podýjí